Jsem povoláním lékařka, podezření na RS mi bylo zděleno již na medicíně, po 3 letech když jsem dostala 1. ataku tak jsem se nervově zhroutila , jelikož jsem v té době pracovala jako lékařka na klinice v zahraničí.Následně jsem po dohodě s ošetřujícím neurologem začala užívat kromě standartní léčby SR také antidepresiva , i když jsem se původně tomu bránila, ale po 14 dnech začal můj život nabírat na obrátkách. Dala jsem v práci výpověď , přestěhovala jsem se i z manželem do rodného města, přešla jsem do ambulůantní sféry , kde se neslouží noční služby , koupila starý dům , který upravujeme , začala jsem podporovat děti v dětských domovech a založila sdružení na rekonstrukci zničeného kostela.Jakoukoliv formu invalidního důchodu jsem odmítla a dělám na plný úvazek. A to je to hlaví, to mi doporučila i profesorka na neurologii v Německu, kde pacienti s RS vypadají asi o 50% lépe než-li v našich RS centrech ( smím-li porovnat).Řekla mi:"Hlavně paní doktorko nechoďte pokud to jenom trochu půjde do invalidního důchodu , protože i když budete mít někdy obtíže - brnění, závratě , slabost atd. - odchodem do ID se zinvalidizujete sama a to pro Vás bude to nejhorší , protože si vlastně připustíte nemoc." V Německu je strašně málo pacientů v ID. A co znám další lékaře co mají také tuto chorobu , všichni pracují na plný úvaze (1 x primářka neurologie, 1 anestezioložka, 1 chirurg a 1 gynekolog). Hlavně to chce program , nepřemýšlet o nemoci ( moji pacienti vůbec nic neví ani netuší- když mi vykládají , jak si neumím představit jak trpí chorobou, která není zdaleka tak závažná...jenom se lehce pousměju). A doporučuji antidepresiva, která může napsat i obvodní lékař ...např. Remood 20 mg 1 tbl. ráno ( dokonce bylo v jedné studii zjištěno, že pacienti s RS užívající antidepresiva mají oproti skupině bez antidepresiv podstatně méně lézí na magnetické rezonanci) a navíc nebudete po antidepresivech tak unaveni. Přeji hodně pevné nervy při boji s chorobou a hlavně se nelitovat!!!!!!!!!!!Buďte na sebe tvrdí.Jsou ještě horší nemoci!