Léta jsem učila angličtinu u dospělých i dětí. Podle mých zkušeností vlastních i získaných z odborné literatury je především potřeba "odlišit výuku a výuku" :-). Stručně bych to shrnula asi tak:
klasická výuka, kdy očekáváme, že se žáček naučí nějaká slova, která bude umět na základě logické struktury řadit do smysluplných vět - nejdříve tehdy, když je dítě schopno základního abstraktního myšlení pro pochopení gramatiky, tj. na 2.stupni ZŠ
od 5-7 let (raději nezačínat současně se vstupem do školy kvůli přetížení dítěte) je nejvhodnější "hraní si" s cizím jazykem pomocí společných her, obrázků a písniček, gramatika jen kontextově, bez přílišného vysvětlování gramatických jevů
od narození - přirozené použití jazyka nejlépe rodilým mluvčím, děti se učí spontánně a intuitivně, paralelně s primárním mateřským jazykem. Pokud takovou možnost nemáte a přesto chcete svému dítěti usnadnit později učení cizímu jazyku, bohatě stačí pouštět mu opakovaně stejné dětské anglické (nebo jiné samozřejmě) písničky, protože daný cizí jazyk "dostane do ucha", tj. v jeho mozku se jaksi připraví podhoubí pro další, ne-mateřský, jazyk a později bude vlastně stavět na pevnějších, byť nevědomých, základech.
Mimochodem, první jazykově citlivé období je do 3 měsíců věku, kdy se v mozku vytváří vzorce pro zvukovou diferenciaci řeči, tj. kterou řeč (řeči) dítě v tom věku slyší, tu se později nejsnáze naučí používat. Důležitá je také řeč jeho matky a nejbližšího okolí ještě v těhotenství.

Velkým úskalím výuky u malých dětí je nedokonalá znalost jazyka a/nebo výslovnosti toho, kdo je učí. To, co se totiž malému dítěti jednou "zapíše" do paměti, to mu tam velmi tvrdošíjně zůstává, a přeučit ho třeba špatnou výslovnost nebo některé základní chyby je později velmi(!) těžké, více než u chyb získaných v pozdějším věku. Výborný je pravidelný pobyt v kvalitním cizojazyčném prostředí (např. anglické školky), třeba na pár hodin 1-2x týdně, jak tu už někdo zmiňoval.