Ahoj,
zní to možná ode mne jako pokrytectví (před několika měsíci jsem tu dost intenzívně bojovala proti zákazu interrupcí), ale až s Honzíkem jsem si uvědomila jedno: existuje na světě jen jeden jediný člověk, pro kterého jsi pár let opravdovým středem vesmíru, pro kterého jsi nepostradatelná bytost v tom nejhlubším slova smyslu. Není to manžel ani nikdo blízký z rodiny - je to tvoje dítě.
Neříkám nechoď na potrat, máš jistě své důvody, které nezná nikdo z přítomných diskutujících. Říkám jen: v klidu a bez přehnaných emocí a zodpovědně to ještě uvaž.
Nenalhávám ti, že to je jenom krásné, je to moc těžké, často saháš na dno a máš pocit, že už opravdu nemůžeš, ale dobře vychovat dítě, je vlastně to nejlepší, co můžeš v životě udělat.
Ať se rozhodneš tak nebo tak, přeju ti hodně štěstí.