Ahoj Kláro,
před 10 lety se mi stalo něco podobného. S tím rozdílem, že už jsme byli svoji. Tchýně nechtěla být babičkou a její hodný synáček nechtěl maminku rozhněvat. Prosadila jsem si dítě. Manželství se rozpadlo 3 měsíce po narození dcerky. Chci Ti jen říci: seber všechnu sílu a odstěhuj se. Mužský, který přemýšlí, co cítí k partnerce ve 14 týdnu těhotenství, je přinejmenším nezralý, nezodpovědný a v podstatě nepoužitelný pro rodinu. Opustil Tě v době, kdy ho moc potřebuješ a to se nedělá. Od takového utíkej, co Ti síla stačí. Utěšovat se tím, že snad příjde k rozumu není právě nejlepší. Selhal jednou, selže po druhé, potřetí, po dvacáté... Moje vlastní zkušenost. Jediný výsledek bude, že se odrovnáš psychycky. A není nic horšího pro tvé dítě, než nešťastná maminka. Upni se teď k jeninému cíli: dívej se dopředu, těš se na miminko, snaž se být krásná pro sebe i své okolí, navštěvuj své přátele, věnuj se sobě, svým koníčkům a ostatní hoď za hlavu. Žádný chlap na světě nestojí za to, abys prolévala kbelíky slz a strašně se trápila. Tím spíš, že všechno cítí i Tvoje miminko. Po světě běhá strašná spousta chlapů, kteří budou stokrát lepšími tatínky pro Tvé dítko a tisíckrát lepšími partnery pro Tebe. Život nekončí ale začíná. Přeju hodně, hodně síly, odvahy a štěstí. Uvidíš, dobře to dopadne.
Radka.