Musím přiznat, že jsem se nástřihu bála jako čert kříže a snažila se dělat vše pro to, aby k nástřihu nedošlo. Masírovala jsem poctivě hráz a dokonce jsem se rozhodla jet rodit do Vrchlabí s tím, že ubytování jsem měla zamluveno na týden dopředu. Dcera se narodila o 12 dní dřív, tak jsem nakonec rodila v Příbrami. Na mé představy o porodu se mě nikdo neptal, dostávala jsem jen instrukce, které jsem se snažila plnit. Neodvážila jsem se ani vytáhnout svůj porodní plán, sestra byla ze mě dost nervozní a bylo vidět, že jí dost zdržuji - ten den nás rodilo celkem dost. Nešlo mi tlačit, na můj dotaz, zda by nebylo lepší změnit polohu mi sestra kategoricky sdělila, že ne. Rodila jsem s nástřihem(vůbec jsem o něm nevěděla)i šitím(to bylo horší).Šití jsem sprchovala ledovou vodou, jak často to jen šlo a ještě na oddělení jsem si zalévala řepíček v sáčcích, který jsem si pak dávala ve formě obkladů na hráz. Vše se zahojilo výborně. Kdybych teď mohla vrátit čas, nástřihu už bych se tolik nebála - spíš mě mrzí, že jsem si neřekla o položení dcerky na bříško hned po porodu, ale to se nedá nic dělat - líná huba, holé neštěstí. Jako prvorodička jsem byla úplně mimo a bála jsem se si cokoliv prosazovat, ale teď už bych si asi dupla. Myslela jsem si, že jsem na porod připravená a informovaná, ale spíše jsem byla zklamaná, jelikož ne vše, co se píše v knihách a na www.nemocnic je možné a běžně dostupné.