Rodila jsem 2x.
Poprvé to bylo koncem pánevním, takže se mnou o nástřihu vlastně nikdo ani nediskutoval, byla jsem nastřižená přímo ke konečníku, měla jsem zvenku 7 stehů a hojilo se to.... no ještě po půl roce jsem měla problém jít na záchod.
Podruhé jsem rodila hlavičkou napřed, celou dobu jsem měla největší strach z šití a z hojení. Asi jsem věděla proč. Taky než jsem poprvé zatlačila, tak jsem doktora prosila, aby pokud možno stříhal mimo konečník. Potom, co jsem se různě do stran natrhala mě ještě doktor nastřihl, naštěstí šikmo. Šili mě dva lékaři najednou (jeden šil, druhý vázal), trvalo to hodinu a půl, anestezie už dávno nepůsobila. Jen zvenku jsem měla přes 18 stehů.....
Nicméně, kupodivu se to hojilo líp než poprvé, a nebylo to až tak bolestivé, na wc jsem dokonce ani nekrvácela.

Kdybych šla rodit potřetí, tak určitě v momentě, kdy zjistím, že jsem těhotná, začnu s masáží, olejíčkováním apod., určitě bych chtěla rodit vsedě a vůbec, celkově všemožně zabránit nástřihu. Ne proto, že by se to nedalo vydržet, ale pro mě to byl vždy nejhorší zážitek z porodu (ne nástřih, ale šití a hojení), a ten poslední bych si tím za žádnou cenu nechtěla zkazit.

(rodila jsem v 91. a 94 roce, oba porody vyvolané, s oxytocinem, při tlačení muselo být všechno "honem honem". Dnes když čtu o moderních porodech, kdy jde vše přirozeně a i s porodem hlavičky se čeká až se tkáně samy natáhnou, tak docela lituji, že na to nepřišli dřív....)