Já jsem to moc neřešila-před jedenácti lety, odevzdala jsem se osudu, celou dobu porodu jsem měla skvělou náladu, bolesti mi nepřipadaly tak hrozné, nástřih jsem necítila, ale viděla jsem, jak nade mnou porodník cvaká nůžkama, což mně udělalo radost,-už to budu mít za sebou. Problém byl, že hned po mně rodila " kolegyně" vedle, kterou už rovnou také ošetřili. Na mě "nastoupili až poté, a bylo to hodně bolestivé, museli mě i vyčistit- příšerná bolest, ale krátká, měla jsem i děložní čípek roztržený, což mï způsobilo později problémy-měla jsem na něm nález už před tím, navíc tenkrát ty povinné fasované "drátěné " vložky, hezky se chytaly za stehy a docela to bolelo.. Na umření to ale určitě nebylo, dalo se to vydržet, nějaké nepříjemnosti se dají očekávat, říkala jsem si, porod byl skvělý a krátký, miminko zdravé , kojení bez problému, tak na co si stěžovat ? Nechala bych rozhodnutí na lékaři. Za necelé tři měsíce mě čeká druhý porod, nijak se na něj nepřipravuji, žiji aktivně, hodně se hýbu, termín porodní plán mi připadá legrační, uvidím, jak to bude probíhat. Mám výborného lékaře, kterému věřím, takže se neobávám, že bych trpěla zbytečně.