Zdravim vsechny ctenare,
zvlast prispevatele:

v zadnem prispevku jsem nejak nenasel zastani se druhe strany (te ktera za to vlastne "muze").
Myslim si, ze jde o oblast hodne individualni a urcite nelehkou.
S diskutovanou nevyrovnanosti sice nastesti s zenou problemy nemame, vice mene nam frekvence vyhovuje, ale sam za sebe muzu priznat, ze jsem zazil oba pocity, tedy jak odmitaneho, tak odmitajiciho.
V prvnim pripade jenom potvrdim, ze to vubec neni prijemne a trochu to souvisi se sebeovladanim, s tim, jak se vyrovnavam v zivote s tim, kdyz nedostanu neco, na co mam zrovna chut (i velkou a opodstatnenou).
V druhem pripade, kdy sam odmitam, bych chtel rict, ze asi vseobecna rada neexistuje - nekdy se dotycny donuti a druhemu vyhovi, vetsinou ale je to lamani pres koleno. A to proste boli, nechce se, ani to nejde. Je to jako foukani do studeneho ohniste - ohen nerozdelate, spis ten popel nadela neporadek. Chybi totiz to hlavni..
Uvedomte si to vy, kteri zkousite hystericke vystupy, trucovani aj.

Jako svou radu bych zopakoval to, co tu uz zaznelo - sex by mel byt dulezitym, nikoli vsak jedinym pojitkem manzelu. Polozte si otazku, na cem vsem vlastne vas vztah/souziti/manzelstvi stoji, co ho zivi, co ho obohacuje?
Cim vic odpovedi, tim lepe.
Pavel