Před třemi lety jsem byla na potratu, ne miniinterupci. bylo mi 26 let mám vzdělané rodiče a dokonce ani oni i když slyšeli tlukot srdíčka jejich vnuka mi to ani slovem nerozmluvili ani muj lékař. Proč jsem se tak rozhodla já, protožr půlroční známost s poartnerem se kterým jsem otěhotněla se ukázala jako neperspektivní, hlal mi,že má práci a budeme mít kde žít... když jsem tuto lež zjistila rozhodla jśem se dát dítě pryč a skončit vztah a vše kolem. má rodina která má velký dům celkem slušné peníze mne podpořila k potratu.... Vyměnila jsem možnost dát život za vlastní rozežranost za sobeckost uskromnit se a zabila jsem dítě jehož jsem slyšela bít srdíčko....
jsem svině, dnes je to přesně tři roky od potratu. Po roce jsem se vdala a nemůžu otěhotnět. podle mne je to trest od té doby věřím v životní rovnováhu že na každý trest neo odměnu v životě dojde dřív nebo později. Nejen mí rodiče mě nepodrželi ale ani můj gynekolog se ani slovem nezmínil, že ve 26 letech bych měla situaci zvážit a dítě i nechat, nemásmysl to svádět na jiné, právě jsem se před chvíli dívala ne netu jak se provadí potrat a je mi ze mne nablití.Jsem zločinec, zdarvá mladá žena dala przč dítě které se dobře vyvíjelo a drželo ve mě. je to zbabělé a jednoduché udělat zabít druhé...............