Milé budoucí maminky,
loni 26.srpna se nám s manželem narodil syn Patrik.Přestože jsem se porodu strašně bála, zpětně se na něj dívám jako na jeden z nejkrásnějších zážitků.Právě proto jsem se rozhodla o něm napsat pár řádek, abych uklidnila a pozitivně naladila těhulky, které "to" v blízké době čeká.Jsem typ člověka,který chce mít vše dopředu zorganizované, jasné.. Z toho důvodu jsem se rozhodla i početí potomka naorganizovat dopředu, nečekat až mě v tu nejnevhodnější dobu přepadnou porodní bolesti, přenášet a čekat až miminko příliš narost (jsem hodně drobná a 4kilové miminko bych normálně neporodila. Zavedla jsem na toto téma hovor se svou gynekoložkou, svěřila se jí se svými obavami. Navrhla mě, že až bude miminko ready přijít na svět, těsně před termínem mě přijme a porod vyvolá.Celý porod se o mě bude starat od A až do Z a nenechá mě napospas anonymnímu lékaři z nemocnice.Když už to vypadalo, že bych mohla do týdne porodit, doholi jsme si den nástupu do nemocnice i další detaily. V 8 večer jsem nastoupila do porodnice.Lékařka mě zavedla vaginální tabletu, která měla vše pomalinku připravit a nastartovat. V 10 večer jsem se rozloučila s manželem a on i lékařka byli na telefonu, pokud by se už v noci začalo něco dít.Personál na nadstandartním oddělení fakultní Thomaerově nemocnici byl perfektní.I když se nic moc dít nemělo, tabletka zabrala a ve 4 ráno jsem začala mít pravidelé stahy jejichž intervaly se zkracovali. Zavolala jsem své lékařce asi v 7 ráno, když už stahy byly co 5 minut. Z půlhodiny dorazil nervózní manžel i lékařka.V 8 hodin mě společně odveli na porodní sál.Před tím mě zavedli do konečníku gel, který jsem si předem na předpis zakoupila v lékárně.Je to náhražka klizma, velmi šetrné.Doporučuji.Na sál v 9 dorazil lékař, který mě zavedl epiduralní anestezii.Bolesti ustaly jak mávnutím proutku.Cítila jsem stahy pouze jak tvrdnutí břicha.Byla jsem otevřená tak na 5 cm a nechtělo to postupovat dál. Tak jsem si hopsala na míči, odpočívala na lůžku, debatovala s anesteziologem i lékařkou(porodníkem).Porodní asistentky hlídali miminko, zda je mu dobře.Manžel mě krmil melounem a energetickými tabletami.Celé se to protáhlo asi do 3 hodin. Pak jsem byla konečně dost otevřená a i přes epidurál, který musel lékař kvůli mému nízkému tlaku ztlumit jsem cítila silnou bolest a tlak.A to už paní doktorka říkala, Kačenko je to tady, budeme rodit. Ještě mě půjčila mobil, kterým jsem přivolala manžela. Ten si odskočil posilnit se a málem to propás.Během 15 minut silných kontrakcí a silné bolesti jsem Patrička vytlačila ven.I když to bolelo moc, cítila jsem ohromnou euforii, všichni na sále mě hrozně podporovali.Nejdříve vyšla hlavička, nejvíc bolela ramínky ale ani jsem nepípla a už tu byl Páťa.Nádherný, čile se křikem hlásil na svět.Já i manžel jsme brečeli štěstím... Hned mě ho dali k prsu... Když mě pak odváželi z porodního sálu, proběhlo mě hlavou jak byl porod nádherný a že si to chci ještě zopakovat.Nevím, zda jsou tyto pocity normální, ale věřím že ano. Ráda bych dodala, že přítomnost mé lékařky u celého porodu ani epidural nebyly zdarma, ale rozhodně až do toho půjdu znova, chci mít svou lékařku, které důvěřuji u sebe.