mým klukům je 18 měs.Už přes půl roku se potýkáme s tímto:na co dosáhnou,otevřou atd,podléhá likvidaci.jsou prostě zvědaví a neposlušní,jako všechny děti.Uspořádala jsem naše domácí prostředí co nejlépe tak,aby slovo nee museli slýchat minimálně.bylo mi jich líto,když jsem celý den musela stále křičet a sem tam ja přes prstíky nebo plenu plácnout.Prostě jsem snížila jejich likvidační možnosti na minimum.a co to mé plácání?můžu s čistým svědomím říct,že k nim oběma přistupuji spravedlivě,ve všech ohledech.A přesto výsledky trestů jsou takové:pro Davídka je i to nejmenší plácnutí srdeční záležitost,nastává řev,Lukášek z toho má buď legraci,nebo vůbec nic.A oba dva to za chvíli zkouší znova.Myslím,že je to prostě nevyhnutelné období...