Kdysi mi řekli, že moje dítě bude asociál a naši doporučovali řezat, řezat, řezat. Nedala jsem ani na odborníka nai na naše. Stále jsem vysvětlovala proč to a ono nesmí dělat, že to někoho může bolet a že je mi líto jak se chová. Ale že ať dělá co dělá, je můj miláček. Bylo to dlouhý, únavný, leckdy jsem brečela vzteky, řvala hystericky a nařezala, když mi občas ruply nervy. A pak zase vysvětlovala, že jsem byla tak nešťastná, že jsem nevěděla co jiného mám dělat. Dneska je děcko dospělé, není asociál. Ale maličké dítě zkouší co si může dovolit a třeba žárlí nebo projevuje nějak pocit, který neumí vyslovit. Tak držím palce, abys přežila i období vzdoru až přijde.