Bohužel, mám jiný názor než všichni, co sem napsali své komentáře. Měla jsem v pěstounské péči holčičku, které bylo 11 let, když přišla do naší rodiny. Bláhově jsem si myslela, že pomůžu jedné malé opuštěné dušičce, že se postarám o někoho, kdo to moc potřebuje. Naše Katka je z 5ti dětí, ostatní sourozence měla v Dětském domově ze kterého k nám přišla, rodiče je pravidelně navštěvovali a brali si děti na prázdniny. Naše Katka se rozhodla jít do jiné rodiny, protože si myslela, že tady okolo ní budou všichni skákat, že budou dělat to, co ona chce. Bohužel všechno bylo jinak. Neměla jsem přehnané nároky, chtěla jsem jenom, aby se naučila žít jako my. Aby se v 11ti letech naučila hygienické návyky, které má pětileté dítě, aby v 11ti letech nemluvila jako starý opilec v hospodě, aby řádně chodila do školy a aby v té škole nepropadala. Všechno bylo marné, volání rodiny je silnější než touha obyčejné ženy, vychované v normální rodině, po pomoci. Ne jen, že naše Káťa nechtěla, také sociální pracovnice, lékaři, psychologové a dokonce i psychiatři nepomohli. Hodili mě do toho a plav, pomoz si jak umíš. Nebudu tady popisovat, co všechno jsem zažila, co všechno jsem musela překousnout, co všechno jsem musela pochopit. Závěr je takový, že naše PP byla zrušena a Katka byla vrácena zpět do dětského domova. Jinak to řešit nešlo. Nejlepší na tom je, že pro ni neměli v DD místo. Čekaly jsem dva měsíce, než se uvolilo místo v Diagnostickém ústavu a mohla jsem ji tam odvézt. A to nejlepší nakonec. Musím vrátit dávky PP za dobu, kdy byla Katka ještě u nás. Dle zákona, končí PP dnem nabytí právní moci rozsudku. A opět nikoho nezajímá, že jsem se o ní starala do posledního dne, že jsem řešila vztahy mezi jejími rodiči a jí, že jsem řešila co se školou ........ soud rozhodl a to, že stát se nedokázal včas postarat, nikoho nezajímá. Takže, opravdu varuju všechny lidi, kteří přemýšlí o pěstounské péči. Tady totiž platí staré známé pořekadlo - každý dobrý skutek, musí být po zásluze potrestán!!