Pane doktore,

v jiné diskusi zde na Rodině jsem již uvedla, že jsem MUDr., promovala jsem před více než 10 lety, mám dvě větší děti (1989, 1990) a teď přesně za 4 týdny čekám třetí. To jen abych "vystoupila z anonymity". Myslím, že můžu s většinou Vašich názorů souhlasit. Mám radost, když čtu podobné názory z pera svých mladších kolegů, protože mi to dává naději, že se přístup v našich porodnicích zlepší. Nicméně - proč píšu - myslím, že by stálo za to zamyslet se nad tím, proč řada maminek prezentuje své názory jen zde a nikoli Vám. Asi je problém v důvěře. Obávám se, že vytvoření ovzduší důvěry je úkol především pro nás, zdravotníky. Úkol jistě velmi náročný a především dlouhodobý, ale nikdo to za nás neudělá. Je třeba počítat s tím, že je to běh na dlouhou trať, na které je nesčíslně překážek (a některé jsou velmi zákeřné), ale měli bychom se o to snažit. Neberte to prosím jako kritiku, spíš jako námět k zamyšlení. Byť zdravotník, mám zkušenosti se svými kolegy dobré, ale i nepěkné. Myslím, že není třeba je zde prezentovat, ale na druhou stranu díky nim postoje některých maminek chápu. Určitě by bylo lepší, kdyby se svěřily Vám, ale rozumím tomu, proč to nedělají. Musíte vzít v úvahu, že řada žen, které působí až militantně, má prostě nějaký nepříjemný zážitek, případně trauma ať už z porodu nebo z jiného kontaktu s naším zdravotnictvím. Pokud Vy neděláte to, co se Vám vyčítá, tak to prostě na sebe nevztahujte a hlavně se tím nenechte otrávit a znechutit. Trpělivě a klidně vysvětlujte, stokrát a tisíckrát, buďte vstřícný a chápající a úspěch přijde, jen tomu musíte věřit.