Milá Magdo,
docela často pročítám tvé příspěvky a tentokrát se už musím ozvat.Musím se přiznat,že jsi mne hned po ránu dojala skoro až k slzám.Asi proto že jsme skoro stejně staré a tak ty vzpomínky na dětství jsou asi podobné a také,že jsem v takové fázi života,kdy si věci ještě mnohem víc uvědomuji,ale ještě mi bohužel chybí ten uzlíček v postýlce,ta rozbitá kolena a bábovku peču zatím jen pro mou drahou druhou polovičku, který tedy vydá po všech stránkách za 3 takové caparty :-)
Ale snad se již brzo dočkáme.
Moc ti chci poděkovat za pěkný článek a popřát hezké narozeniny.
Lucka