Dobrý den, mám stejné zkušenosti s dcerou. Po hodně nezdařených návštěvách u kamarádek s malými dětmi, které mi dcera proseděla na klíně (když se k ní někdo přiblížil, začala brečet; když byly děti moc hlučné, brečela opět, když někdo brečel, přidala se k němu..) jsem stejně jako Vy návštěvy vzdala. Byla jsem s dcerou u psycholožky, vše je naštěstí v pořádku - prý je to povahový rys a není moc šancí to výrazně změnit. Já ani manžel jsme ve společnosti problémy nikdy neměli, spíš naopak. Dcera chodí už 2.rok do školky - hrůza a děs, trpím v duchu s ní, ale nepovolila jsem, i když ještě dneska někdy ráno brečí, že tam nechce...Naučila se tam aspoň fungovat mezi dětma,ale má dny, kdy se zasekne a nikdo tam s ní nehne. Učitelky moc pochopení nemají a stěžujou si. Dodnes je nejraději sama doma, kde si spokojeně hraje a kreslí. Doma je strašně hodná a šikovná, upovídaná, má ďábla v těle...S tatínkem nebo babičkou je dcera doma v pohodě, ale jakmile jsem doma i já, dává přednost mně...Občas mám bezesné noci, ale už to beru naštěstí většinou s nadhledem - ve společnosti je jiná než ostatní děti, ale to neznamená, že je horší a o to víc jí milujeme. Takže si nedělejte zbytečné starosti, syn je určitě v pořádku, jen prostě nemusí společnost! Moje zkušenost ještě je, že když se začnu trápit v duchu tím, že dcera je "jiná", ona to vycítí a je to pak ještě horší. Takže se držte a neklesejte na mysli :-) Moje další zkušenost je - moc to nelámat, i když psycholožka radila, ať chodíme co nejvíc mezi děti, nám se to neosvědčilo - radši společně jezdíme každý víkend na výlety (do lesa, do parků atd. - kde je málo lidí), dcera výlety miluje a všichni si tam tak nějak pročistíme hlavy od těch starostí a nemusíme se nervovat "mezi dětma", kde je dcera nešťastná. Přeji hodně štěstí, Dita