Je jediná věc, ve které s vámi souhlasím - zájem dítěte by měl být na prvním místě.
Věřím, že svým příspěvkem se dotknete spousty lidí, kteří byli vychováni nevlastním otcem, či matkou - jelikož odmítáte možnost druhého manželství. To, že "Zena, ktera si vezme alkoholika ci nasilnika ma tendenci si vzit podruhe zase alkoholika ci nasilnika", není žádné pravidlo a ve spoustě případů naopak vznikly spokojené a fungující rodiny. Je spousta lidí, i mezi mými přáteli, kteří mají vynikající vztah se svým nevlastním otcem, kterého, leckdy, považují za vlastního a rovněž se svými nevlastními sourozenci.
"Pokud se rodice k sobe chovaji slusne a laskave, je dite stastne", s tím také nesouhlasím - už jen proto, že lidé, kteří se vzájemně odcizili, se zřídkakdy k sobě chovají slušně, natož laskavě. Nešťastní lidé se často právě projevují tím, že jsou nepříjemní a mrzutí.
Připadáte mi, Milado, jako z jiné planety. Přestírat, že něco funguje, je vlastně lež, alespoň pro mě ano. A jak bych situaci doma vysvětlila dětem? Řekla bych jim: "My už se s tatínkem nemilujeme, ale navzájem se ctíme a máme tě rádi" a nebo lhát i v tomto?