Milá Magdo,
mně je sice "teprve" 22, ale v hlavě mám podobné vzpomínky - na sousedovic rohatého berana s černou hlavou, který byl postrach okolí, na šipkovanou, kdy jsem žuchla do potoka a večer šla spát s rozbitou hlavou, na to, jak jsem krmila plnými hrstěmi dědečkovy slepice a babička mě opatrně varovala, že se děda bude zlobit, na slzičky, když mě bodla dědova včelička, na to, jak mě bratránci zavírali do sklepa a já řvala a řvala a řvala, na výlety na kolách na letiště, kde jsme kradli třešně, a vůbec na spoustu věcí a zážitků, které mi NIKDO NEVEZME. Teď čekám svoje první miminko a já už se moc těším, až mu ukážu všechny ty "lumpačiny", které jsme vyváděli mi, jako malé děti. Asi už jsem "velká a rozumná", ale nyní vidím cestou do práce ty krásné zelené stromy, holé skály v dálce a zaposlouchám se do jedinečného zpěvu pěnkavy. Mám štěstí, že žiju v malém městě, kde je pramálo práce a hodně drbů, ale přes to přesevšechno je tu ZATRACENĚ KRÁSNĚ!!!