Vando, je fakt, že starosti s dospívajícím dítětem jsou pro mne ještě daleko, takže kdo ví, co budu přesně dělat já.
Nicméně u malých dětí je daleko prozíravější v jistých vypjatých situacích argumentovat ve smyslu "bude to tak, protože jsem to řekla", než se utápět v nekonečných diskuzích. Za jistých okolností je prostě nesmysl očekávat, že dítě bude reagovat jako dospělý - totiž že přijme naše rozumné argumenty a rychle se přizpůsobí našim představám. Samozřejmě moje poznámka nesouvisí plně a přímo s diskuzí; píšu ji proto, že mám dojem, že sama tento styl odsuzuješ úplně a zcela.
Jinak mně přijde taky krajně nevhodné po týdenní známosti si říct o přespání (bezdůvodné, zdálo se mi) u partnera, a to ještě jeho vlastním rodičům. Hádáte se tu o to, že má sedmnáctiletý mladý člověk právo na to sám rozhodovat: ano, ale mělo by se přihlížet i na odpovědnost chování, a toto je kromě neomalenosti i krajně nezodpovědné. Copak někoho po týdnu můžete OPRAVDU ZNÁT? Fajn, když se chtějí pomilovat dvě hodiny po seznámení někde v baru, asi těžko tomu zabráním - když už jsem jako rodič selhala a neuměla potomka k odpovědnosti vychovat. Ale ještě takové chování podporovat?... Apropos, otěhotnění není jediné riziko. Co AIDS a další pohlavní nemoci? Zrovna teď v týdnu jsem četla v MF článek o tom, že dnešní mladí lidé chovají se v oblasti sexu méně odpovědně než předchozí generace (asi se mluví o mládeži z devadesátých let) - mají pocit, že AIDS se jich přece nemůže týkat, a někteří dokonce byli přesvědčeni, že jde o vyléčitelnou chorobu...