Za pár dní nám bude 2,5 roku a s malým jsem ještě nespala.Zkoušela jsem snad všechno co mi kdo poradil - meduňka,ukolébavky,nechat ho vyřvat a nic.Když se narodil neusnul jinak než v kočárku a na kostkách,tak jsem v 8hod ráno vyrážela ven a to za každého počasí.A z kočárku jsem je slyšela jak sousedé říkali "muziku".Chodili jsme s muzikou z domu i domů.Když jsem se chtěla trošku vyspat napůl jsem ležela a malého jsem měla na prsou.Musím říct, že je to hrůza i nyní kdy malému je 2,5roku.Je pravda, že nevstávám 20x za noc ale stále tak 6x.I u nás v posteli se budí."Maminko mlíčko,dudu,plínku".Chvílema jsem s nervama na pochodu.Manžel je od rána do večera v práci a tak jsem na něj vlastně sama.Babičky moc teda spíš vůbec nepomáhají.Svůj pokoj zatím mít nemůže, protože stavíme.Ale věřím, že na podim se to třeba uklidní, kyž bude mít vlastní pokoj.
Kamarádky mají naplánované druhé děti a já? Já o dalším miminku nechci ani slyšet.Je pravda, že bych si nějaké mimi chtěla pochovat, ale pak vrátit.Když slyším - to druhé bude jistě hodné - tak si říkám jestli to mám ještě někdy podstupovat.Co když bude ještě horší?
Cítím se unavená vyčerpaná mamina, která se motá kolem plotny, pračky žehličky atd.Už ani nevím kdy jsem si připadala jako žena - přitažlivá žena.I když jdu ke kadeřnici mám malého sebou a tak je to se vším.Takže takové maličkosti si neužiju.Chtěla bych jíd do práce, kde věřím, že bych si odpočinula.Ale s tím nevyspáním nemám sílu.
Mamimky, které mají "mateřskou dovolenou" zavidím.Já si to nazývám "mateřské galeje"