Dobrý den,
přeji Vám hodně štěstí a zdraví a sděluji moji vlastní osobní zkušenost. Mám 3 úplně zdravé kluky, a když jsem porodilo toho třetího, vůbec mě nenapadlo, že mě může potkat podobná zkušenost jako Tebe. Vždyť už jsem přece zkušená matka, 3. dítě jsme chtěli, všichni jsme se na něj těšili, díky odběru plodové vody (když jsem Vojtu čekala, bylo mi už 35 let) jsme věděli, že to bude kluk a že bude zdravý - prostě idylka. Ale Vojta se narodil a já byla snad ještě v horším stavu než Ty ... U mě to bylo umocněné ještě tím, že už bohužel nemám mámu, takže jsem byla na všechno sama. Ale spíš jsem si to namluvila... Můj muž měl naštěstí tolik rozumu, že když mě jednou takhle našel polonahou s křičícím hladovým dítětem, nejdřív jel koupit Nutrilon, potom kluka nakrmil, vzal si dovolenou na druhý den, v noci "sloužil" a hned druhý den ráno mě dovezl k nám na polikliniku k psychiatrovi. Tam jsem naštěstí "padla do rukou" lékaři, který mi nesmírně pomohl, nejdřív pomocí léků a posléze i psychoterapií. Dostávala jsem se z toho poměrně dlouho, ale úspěšně. Teď, když se dívám zpátky, tak už se směju, ale tehdy jsem opravdu myslela, že to skončím... Jak mi posléze lékař vysvětlil, občas se stane, že se nějak nepohodnou hormony a organismus takto reaguje.
Takže Tě vítám "mezi nás blázny" a přeji Tobě a celé rodině a i Tvé Fazolce všechno nej, nej, nej ...
Petra