Mirko, když tak přemýšlím nad všemi vyslovenými názory (včetně svých...) přijde mi, že se snažím obhájit si ten svůj liberální přístup – i když ve skrytu duše cítím, že to není až zas tak pravé ořechové. Jenže stalo se, holky už si něčím prošly. Máme k sobě navzájem důvěru, svěří se mi, ale mluvit si do ničeho nenechají... Možná mám ztíženou situaci i v tom, že mně maminka mluví do věcí ještě teď a já chci být za každou cenu „jiná“. Jinak jsem již psala, že o selhání antikoncepce vím své, holky taky vědí, že brášku mají jaksi přes ni. Sama podle sebe taky vím, že s nezralými rodiči nemá dítě zrovna lehký start do života a oni sami mají spoustu problémů sami se sebou. A nejstarší dcera ty nezralé rodiče poznala na vlastní kůži. Jenže u ní je problém v tom, že by si klidně alkoholika vybrala, do jednoho byla šíleně zamilovaná... Protože jsem si prošla tím, že můj muž měl problémy s alkoholem, mám k těmto typům odpor, nechápu ji, co ji k takovému klukovi přitahuje. V reálu by si dost nabila úsměv, ale v tu chvíli je slepá a hluchá. A na maminčino varování nedá. Jí v tu chvíli nevadí, že je takový, nepřipouští si, že by jí to někdy vadit mohlo.