Ahoj Klárko,
sleduju tvůj příběh od začátku, ale tvůj poslední příspevěk mi vyrazil dech. Chápu tě, že veškeré rady typu nech ho jsou pro tebe kruté protože ho máš ráda. Na druhou stranu si myslím, že je čas začít být hrdá na to, že budeš máma, je začít čas myslet na miminko, které bude potřebovat svoji mámu, která bude silná a bude schopná se o něj postarat. Je mi jasné, že bez stresu to momentálně nepůjde, ale zkus v sobě najít tu hrdost a začni jednat. Naznačovala jsi, že nechceš pomoc od svých rodičů, ale bylo by nejlepší, sejít se s nimi - třeba zároveň s rodiči "otce miminka" a zkusit najít řešení. Klidně jim řekni co cítíš, že je nechceš obtěžovat - ale třeba jsou to jen tvoje pocity a mamka to cítí jinak. Nech si od nich pomoci, protože miminko je nejen nápor na psychiku, ale i na peněženku. Nikdo neví, jak to dopadne, ale v této situaci bych já osobně nelitovala peněz a došla si zjistit (k právníkovi, na sociálku?)na co mám ze zákona jako svobodná matka právo a co musí zase dělat otec. Tahle situace je pro tebe fakt těžká, ale vytrvej, hlavně kvůli svýmu miminku, vždyť už to nebude dlouho trvat a ucítíš jeho první pohyby. Budu ti držet všechny palečky a jestli máš chuť si popovídat, napiš mi do e-mailu.
Pavlína