Trpím stejnou "nemocí. S láskou vzpomínám na minulost a hrozně se těším na to co bude a toho co je teď si nějak nevážím. Když jsem byla těhotná- a hlavně ke konci- hrozně jsem se těšila až bude malý venku. Když se narodil bylo mi líto, že nejsem těhotná. A teď jak roste vzpomínám na to, jak byl malý a je mi "smutno" z toho, jak rychle roste a stárne. A tak je to v mém životě se vším. Člověk by si měl vážit a radovat se z toho co má a užívat si to teď a ne za čas, ve vzpomínkách. Vezmu si z tebe příklad a zkusím tvojí metodu.
Jinak vám držím palce a těším se na další články.