Václavko, napojuju se ještě i na reakce cizinky. Chci říct, že to, co tady provozuju, je pouhé teoretizování. TEĎ mi to není jedno; TEĎ mám různá předsevzetí a výchovné plány. Ale co bude PAK, až ta puberta dostihne mého syna, ví Bůh:-(. Ono je to s těmi našimi potomky všelijaké. Taky jsem si na růžovo malovala různá předsevzetí týkající se menších dětí - jak se nikdy nebudeme hádat, jak nikdy nezvednu hlas ni ruku, jak mé dítě nikdy nebude vzteklé, jak bude hezky vychované a jak bude poslouchat ty důležité žádosti nebo instrukce od rodičů... A taky se v tom plácám, a někdy mám dojem, že ať udělám cokoliv, stejně to nakonec dopadne vzpurností, lumpárnou, vztekem nebo neposlušností... Chjo, co se dá dělat. Taky Ti přeju co nejpevnější nervy. Totiž pokud si do těchle věcí tak velké děti už NENECHAJÍ mluvit, tak vlastně opravdu už nezbývá nic jiného než doufat, že to dopadne dobře...