Milé maminky a milí zaměstnanci FN Bulovka,
na Bulovce jsem rodila před dvěma měsíci svého prvního syna. Tuto nemocnici jsem si vybrala na poslední chvíli, když mne ve 31.týdnu těhotenství odmítli přijmout U Apolináře pro velký počet maminek.Tamější vrchní sestra mi neopomenula důrazně připomenout, že jestli v takovém vysokém stupni těhotenství očekávám přijetí v takto vytížené porodnici, tak se skutečně mýlím. Na Bulovce mne naopak vzali po telefonické domluvě bez problémů a velice příjemně mne přijali. Sice jsem o této nemocnici slyšela různé "story", ale řekla jsem si, že vše záleží na lidech, se kterými se setkám, a navíc mne lákala představa komornějšího prostředí, které není možné zajistit v porodnicích, kde se rodí "jak na běžícím pásu". Toto očekávání se mi vyplnilo, jak v pozitivním, tak bohužel i negativním smyslu.
V poradně jsem se setkala s příjemnou mladou lékařkou MUDr Brtnickou a jednou s MUDr Záhumenským, o kterém jsem měla jen ty nejlepší reference. V poradně vše probíhalo standartně, pozitivně hodnotím to, že zde nebyly až zas tak dlouhé fronty, vzhledem k tomu, že si maminky zvala sestra na konkrétní hodiny. Nemile na mne působila neohlášená přítomnost mediček v ordinaci, do které většina z nás vstupuje bez spodního prádla, ale v rámci podpory vzdělání budoucích lékařů tuto skutečnost člověk přijme a příště si vezme sukni. Myslím ale, že by se přítomnost mediků na pracovišti přeci jen měla avizovat dopředu a maminka by měla být postavena před volbu, zda s tím souhlasí.Většina by jistě řekla, že to přijímá,jde jen o ten pocit práva na soukromí bez výčitek.
Mé těhotenství probíhalo bez problémů,měla jsem sice tříselnou kýlu, ale porodníci mne ujišťovali, že mohu rodit přirozeně, dokonce jsem chodila až do 9. měsíce plavat a ještě měsíc před porodem jsem pracovala, takže jsem se neměla čeho obávat. Můj porod, ale bohužel takto hladce neproběhl. 3 dny před porodem, po gynekologické prohlídce, jsem začala lehce krvácet a cítila bolesti v podbřišku, což jsem po diskuzi s porodní asistentkou považovala za normální.Zřejmě mi odcházela hlenová zátka.Měla jsem necelý týden do termínu.Den před porodem jsem ale měla již velice silné bolesti v podbřišku, které každých pět minut zesilovaly. Domnívala jsem se, že "je to tady" a po zhruba 3 hodinách jsme s manželem vyrazili na Bulovku. V tu dobu jsem měla lehce zvýšenou teploti. V porodnici mne porodní asistentka připojila na monitor a zavolala lékaře.Službu měl MUDr Krčmář. Ačkoliv ho telefonicky volala dvakrát a pan doktor vždy telefon hned zvedl, což vyvolávalo dojem, že nemá žádnou urgentní práci, dostavil se po zhruba 45ti minutách! Pocit mé nedůvěry umocnil velice nekomunikativním vystupováním a vyšetřením, po kterém mi stroze řekl, že neví, zda se jedná o porod či ne!Že jsou mé bolesti, které mylně považuji za kontrakce, zřejmě ostřejšími poslíčky. Poslal mne s Flemogazinem domů. Absolutně nechci snižovat odbornost pana doktora a jsem si také velice vědoma toho, že v porodnictví se situace mění z minuty na minutu a celá řada věcí se nedá s jistotou diagnostikovat, nicméně jsem přesvědčena, že nejdůležitější je s pacientem komunikovat, ostatně jako v každém povolání, kde se pracuje s lidmi. Zde se navíc jedná vždy minimálně o dva životy. Pan doktor se mne prakticky na nic neptal,dozvěděl by se, že jsem zvracela, že jsem měla teplotu a že bolesti jsou trvalé, zpětně je hodnotím jako bolesti při nějakém zánětu, který, jak se za pár hodin ukázalo, právě začínal.nejsem typ člověka, který si stěžuje na zdravotní či jiné potíže, a tak jsem sama panu doktorovi své vnitřní obavy nesdělovala. navíc jsem rodila poprvé, a tak jsem si myslela, že je tedy asi vše normální.Doma jsem protrpěla noc a ráno jsem měla teplotu 37,6 °C.Po obědě druhý den jsme znovu vyrazili na Bulovku, hlavně proto, že jsem již značně krvácela a z bolestí jsem byla již absolutně vysílená. Tentokrát nás přijaly dvě velice sympatické a poněkud komunikativnější porodní asistentky, natočily monitor se špatným výsledkem a volaly doktora Krčmáře, který se opět dostavil až po třičtvrtě hodiny a na opakované zavolání s tím, že jediné, co mi sdělil, bylo, že od včerejška se u mne nejedná o žádný posun, nicméně, že mám zůstat a kdyžtak půjdu ráno domů. Po vyšetřní ultrazvukem se najednou na vyšetřovně objevil MUDr Záhumenský, nahlédl na plodovou vodu a okamžitě nařídil porod. Strašně se mi ulevilo, neboť jsem měla konečně pocit, že se něco děje, pan doktor se mnou narozdíl od kolegy mluvil a vytáhl ze mne i to, že jsem zvracela, což jsem mylně nepovažovala za důležité. Poslal mne na přípravu a nařídil laboratorní vyštření, které ukázalo, že mám vysoké hodnoty zánětu. Další tři hodiny jsem ležela v bolestech na monitoru a situaci mi ulehčovaly výborné porodní asistentky svojí přítomností a pan doktor Záhumenský, který občas přišel.an doktor Krčmář mne chodil občas kontrolovat poté, co ho opět asistentky několikrát urgovaly.Nemohla jsem se ubránit silné nedůvěře.Porod nakonec skončil sekcí, neboť jsem se dostatečně neotvírala ani po podání oxytocínu a napíchnutí plodové vody, měla jsem horečku k 39°c a dítě bylo v ohrožení.Operaci vedl pan doktor Záhumenský, kterému bych touto cestou velice ráda poděkovala za jeho skvělý přístup, uklidňující slova a hlavně za to, že pomohl na svět našemu krásnému Ondráškovi. Ještě jednou dodávám, že nechci křivdit MUDr Krčmářovi, ale nejsem si jistá, jak by jeho poněkud dramatický příchod na svět dopadl, když by MUDr Záhumenský nezasáhl. Bohužel ve mně zůstává myšlenka, že když by nás den před porodem přijímal ne doktor Krčmář , ale někdo, kdo by vyšetřil plodovou vodu a udělal již o den dřív laboratorní testy, mohli jsme "jít do porodu" dřív a Ondra by se třeba narodil přirozenou cestou. To je ale takové "kdyby a třeba" .
Na oddělení šestinedělí mám pěkné vzpomínky, byla jsem na nadstandartním pokoji,vše jsem konzultovala se sestřičkami, které mi, navzdory tomu, co jsem slyšela, ochotně pomáhaly s kojením.Vážím si hlavně toho, že mne podpořily v tom mít i po císaři miminko již druhý den u sebe a ještě v den operace mi ho po několika hodinách přinesly na JIPku, což mi obrovsky psychicky pomohlo zotavovat se z dost náročného a bolestivého porodu, který neskončil tak, jak jsem očekávala- přirozenou cestou.Čtvrtý den po porodu jsem šla domů, což někdo možná považuje po sekci za šílenost, nicméně já jsem byla velice šťastná.Nejsem typ na nemocnice:-)Ondra se narodil sice s pouhými 2660g a byl označen jako hypotrofní miminko, dnes má ale po dvou měsících kojení téměř pět kilogramů a má se čile k světu¨a je moc šikovné miminko.
Ráda bych svojí zkušeností podpořila maminky v tom, aby se nebály vyjadřovat v den D své pochybnosti a pocity a nutily lékaře ke komunikaci.Porodu na Bulovce se tedy nebojte, držím jen palce, ať máte štěstí na to, ať má službu pan doktor Záhumenský nebo někdo podobný:-)
S pozdravem Irena Fürbachová