Ten článek se mi zdá docela podnětný, některé věci nám doma jdou celkem přirozeně, hlavně to chválení, takže náš tříletý Honzík nás občas dokonce spontánně chválí taky (mámo, ty jsi šikovná holčička!), ale připadá mi hodně zajímavá ta zásada nemluvit, ale rovnou jednat. Nejsem si moc jista, jestli je správné bez výstrahy najednou nepřidělit dort po večeři tomu, kdo nedojedl (u nás není nechání zbytků na talíři trestné), protože mi to bez té výstrahy nepřipadá moc fér. Ale je mi sympatické použít tuto metodu v mnoha jiných situacích, například neuklidil sis dnes hračky, tak některé od tebe na čas odejdou. Řekla bych, že tahle metoda nemluvit ale prostě jednat bude zřejmě posilovat přirozenou autoritu, ha už se těším, jak to hned zítra vyzkouším na našem zbojníkovi!