Před deseti měsíci jsem se rozhodovala kam půjdu rodit. Byla jsem prvorodička a nevěděla jsem co mně čeká. Prošla jsem tři mně nejbližší porodnice. Thomajerovu, Apolinře a Podolí. U Thomajerky se mi nelíbili porodní sály, protože nejsou samostatné a epidurál se zde hradí, ale na druhou stranu mně velmi lákolo to, že mají velké zkušenosti s kojením. A já jsem strašně moc chtěla kojit. U Apolináře mi to přišlo tak, že tam se rodí jak na běžícím pásu. Porodní sály docela ušly, byla k dispozici vana a epidural se nehradil. UPMD se mi zalíbil hned na první pohled. Velká krásná budova, vnitřek také pěkný a přístup paní Mrkvičkové také. Ta nám ukázala sály, které jsou samostatné, s vlastnim WC a sprchou. Epidural se nehradí a tak bylo u mně rozhodnuto. Co se týkalo samotného porodu si nemužu na nic stěžovat. Porodní asistantky a lékařky byly super. Zato potom, mně to tak nepřipadolo. Možná že to dělali hormony, kdo ví. Poporodní péče z hlediska gynekologického si nemužu stěžovat, ale dětské sestry byly hrozné. Já jsem v životě nedržela a už vůbec nekojila malé miminko. Oto více jsem to prožívala. Když mi malou poprvé přinesli na kojení zeptala jsem se jakou nejvhodnější polohu mám zvolit. Odpovědí mi bylo:" Jak chcete". To mně dostalo. A pak jsem měla avezi na všechny a na všechno. Naštěstí jsem to vydržela, ale názor na dětské sestřičky dobrý nemám. Ale je to jen a jen můj názor. S pozdavem všem Míša