Dájo já se nezlobím, napsala jsi to tak jak to cítíš, já věřím v to, že kdybys vnitřně cítila, že je něco špatně, tak bys cvičila, ale jsou i takové maminky, které když se doví diagnozu, tak to vzdaj a necvičí a dítě je na to hůř než by mohlo být a to zbytečně. Já když jsem se dozvěděla o Anetčiný diagnoze, tak jsem s ní cvičila jak šílená. Tenkrát jsem tam byla s maminkou co jí diagnostikovali to samé. Holčina na tom byla o dost lépe než moje Anetka. O Anetce lékaři řekli, že do dvou let bude na vozíku, té druhé mamince dali naději. Sešli jsme se tam po roce, já poctivě cvičila, ona to flinkla, nechala to jen na rhb sestrách jednou týdně. Moje holčina chodí, běhá, skáče. Její holčina je na vozíku a sotva stojí. Lékaři byli z toho v šoku, že to odhadovali zcela opačně.