Elisko, omlouvam se, omylem jsem to odklepla :-).

Takze budu pokracovat:

Dalsi vec, ktera me trapi je, ze jsem temer vzdz ja ta, co zacne. Bud se k nicemu nema a tak se snazim zacit, coz je v poradku. ale treba nastane situace, kdy vim, ze se se mnou bude chtit milovat a nic neudela a nezacne. Lezi v posteli na zadech. Tot vse. A ceka, ze zacnu byt aktivni. Mozna, ze to ted vyzni hloupe, ale nekdy mi to pripada ponizujici a rikam si, proc zrovna ja se musim nekomu "nutit". Obcas se taky stane, ze nez aby zacal (asi to ma puvodne v planu), prilehnu si k nemu a on si nejdriv povida a kdyz s nicim nezacnu, usne. Pak se mi z toho svira srdce a je mi do breku. Pritom to neni tim, ze by si mohl myslet "nevim, jestli ma taky chut, necham ji a uvidim". On presne vi, ze mam chut vzdycky a ze po nem moc touzim.
Ale stereotypni zacatek sexu, kdy on lezi na zadech a necha se "mazlit" a pak se teprve uvoli k necemu dalsimu, me ubiji.
Kdykoli zacnu na toto tema, pohadame se a nakonec do dostanu za vinu jeste ja (tedy tu hadku). A nic se samozrejme nevyresi.
Ptala ses, jak dlouho jsme spolu. je to rok. Mozna, ze si pomyslis, ze je to kratce, ale vzhledem k tomu, ze spolu bydlime uz rok, jsme kazdy den spolu, zazili jsme spolu temer kazdou situaci ...
Nemyslim si, ze by clovek mel byt po roce tak "vyhasly", ale co nadelam. Neni v tom ani zadna jina zena a ja vim, ze neveru velmi odsuzuje a chce jen me.
Hlavni problem bude zrejme to, ze byl jiz jednou zenaty osm let, ale bylo to manzelstvi nulove a hlavne na dalku, takze se to moc neda srovnavat. Je o sedm let starsi, nez ja.
To je asi prozatim vse.

regina