Naše dcera Eliška (2,5 roku) se stále nechce vzdát dudlíku. Asi ve dvou letech jsme jí ho sebrali přes den, a o pár měsíců později jsme se pokusili nedat jí ho na spaní. Její reakce byla přímo hysterická, nemohla usnout, neustále plakala atd... Druhou noc jsme nevydržela a po dvou probrečených hodinách jsem jí ho vrátila.
Je pravda, že v takových situacích nemám příliš trpělivosti, protože vstávám v noci ještě k našemu Kubíkovi a vřískající Elišku nevzdržím dlouho poslouchat.
(Moje kamarádka se stejně starou dcerou takto vydržela 6 nocí !!! - ovšem bez výsledku, nakonec dudlík vrátila)

Musím přiznam, že její závislost na dudlíku se trochu zhoršila (neustále připomíná že na noc dostane dudlíček). Zubní lékař nám doporučil okamžitě dudlík odebrat, kvůli možné deformaci čelisti.

Zajímal by mne váš názor na to, zda je pro dítě psychicky únosné s ním takto o dudlík bojovat, nebo je lepší dát mu čas ( i za cenu případných rovnátek).

S pozdravem Jitka Králová