Milé maminky,

přestože jsem ve vinohradské porodnici rodila v roce 2001, vzpomínky na ni jsou stále živé. Celé moje těhotenství byla jedna dlouhá, stresující anabáze s otevřeným koncem - donosím svoje dítě nebo ne? Na Vinohradech jsem se ocitla už v 2. týdnu těhotenství, ve 2. měsíci znovu. Na konci jsem ulehla na 2,5 měsíce. Zkušenost to byla otřesná, ale to se týkalo mé psychiky, ne lékařů nebo sester. Přestože jsem celou dobu měla jedinou utkvělou myšlenku - a tou bylo jít domů, pokud možno ihned - musím říct, že skvělí lékaři tím, že mně drželi tak dlouho na lůžku dokázali, že se mi narodila úplně zdravá krásná holčička - i tak o měsíc dříve. Jejich přístup byl lidský a vydrželi to se mnou, i když tehdy nebylo lehké mi vysvětlit, že se jedná především o zdraví mého dítěte. Pustili mně domů až když bylo jisté, že dítě bude životaschopné. Narodila se 3 dny na to:))) Při porodu (a rodila jsem koncem pánevním, přirozenou cestou, takže ani to nebyla procházka růžovým sadem) byla přítomna snad celá suita lékařů a musím říct, že jejich přístup byl úžasný a následná radost z mého malého človíčka nepředstíraná. Chtěla bych všem touto cestou poděkovat za péči o mně a následně i o moji dceru (kterou jsem mohla mít u sebe hned - se vším ochotné sestřičky poradily a nezažila jsem, že by na mně byl někdo nepříjemný). Obzvlášť ráda vzpomínám na starší a zkušenou sestru těsně před důchodem, která mi pomohla dlouhé týdny přežít díky svému bodrému humoru a mateřskému přístupu ke mně. A pokračování? Letos půjde moje malá do školy:)) Pokud budu mít ještě v životě to štěstí, že budu mít další dítě, půjdu rozhodně rodit na Vinohrady.
Přeji vám všem co nejvíce štěstí.