Vážený pane doktore, i já jsem svého prvního syna rodila u Apolináře a i já mám velmi špatné vzpomínky. Paradoxně nikoli na hrubé chování lékařů nebo porodních asistentek, ti všichni byli "v podstatě" milí. Protože jsme přijeli již "s hlavičkou na hrázi", celý porod u vás trval přesně čtvrt hodiny, během které jsem stačila dostat oxytocinovou infuzi a sestra-žákyňka mě rozstříhala tak, že jsem se na těch 36 stehů nemohla téměř měsíc posadit. Nic z toho jsem si nejenže nepřála, ale ani objektivně nepotřebovala - bohužel je smutnou praxí, že po vstupu na porodní sál ztrácejí nastávající maminky zřejmě veškerá práva a nikdo je (byť s profesionálně shovívavým úsměvem)nerespektuje. V poloze na zádech s nohama kdesi vysoko přivázanýma jsem také rodit nechtěla (ono to doopravdy ani moc nejde - zkuste si někdy, prosím, dát k obědu a k večeři po dvou čokoládách na vaření a zrána ulehněte do polohy, k níž běžně nutíte rodičky, a pokuste se /s odpuštěním/ defekovat. Napište mi potom, jak jste dopadl...), sestřičky však byly silnější...
Nedivte se, prosím, že po takových zkušenostech jsem své druhé děťátko odjela porodit do Vrchlabí. Je příznačné, že téměř 60% jejich klientely tvoří maminky z Prahy, které po "pražských" zkušenostech chtějí "porodit", nikoli "být porozeny".
Dr. Šárka Kratinová