Jsem ráda, když vidím, kolik rodičů bylo podobně potrefených jako my. Už si přesně nepamatuji, kolik těch hodin prospal Janek za den, ale taky to nebylo nic moc. V kuse přes noc tak 2 h, přes den tak po 1/2 h. Když se to posčítá, tak to těch šest sedm hodin taky dalo. Pamatuji si, jak už v porodnici mě to hrozně vyčerpávalo a ptala jsem se sestřičky, jak dlouho to asi tak může trvat. "No, to víte, maminko, těch prvních šest týdnů je nejhorších...." Myslela jsem si, že šest TÝDNŮ, to snad ne, to se přeřekla, to přece nemůžu vydržet, to vyčerpáním snad umřu!
Já naivka jsem netušila, že se těch šest týdnů protáhne na šest měsíců. A to můžu říct, že poprvé jsme se zase pořádně vyspali až když Honzovi bylo něco kolem devíti měsíců.
Zvlášť ty asi první dva měsíce byly pikantní. Noc probíhala asi takto: po velkém nošení, říhání a prdění mimino kolem desáté vytuhlo, aby si odpočinulo a s plnou silou mohlo začít od půlnoci strašit. Přebalit, kojit - no to byla akce asi tak na hodinku, taky chtěl z obou prsů, dudlík pobouřeně plival, klid byl, jen při kojení. Pak tedy padl vysílením. Dala jsem si ho přes rameno, vtom mimi říhlo ale tak " decentně", že nejmíň půlkou žaludku poblinkalo sebe i mne - přebalit a převléct mimino, umýt a převléknout sebe, lehce přečistit koberec nebo sedačku, uložit se ke spánku, aby asi tak po hodince klidu začal řev znovu, protože miláček už měl zase hlad.
Už je ti trošku líp? Já vím, je to strašlivé, ale některým rodičům prostě nezbyde nic jiného, než se s tím smířit a nějak to vydržet.