Milá Heleno,
můj syn byl přesně takové dítě jak popisuješ - tedy u prsa chtěl spát. S tím rozdílem, že to tak chtěl už od narození. Jde o to, že si během těch pár dní v porodnici zvykl, že to tak prostě nebude. Ani prso ani náhražka v podobě dudlíku. Máme prostě jiné uspávací rituály. Fakt je, že do dneška (1,5 roku) spíme přes den spolu. Tak je to pro mě časově náročnější než s dudlíkem.
Uznávám, že jsem to přehnala s tím apelem na maminky. Byla jsem docela vytočená tím článkem. Stejně ale trvám na tom, že brát si dudlík do porodnice je.... jak bych to řekla jemněji. Asi to jemněji neumím. Stejně jako pro tebe je moje povídání o tom, že dítě potřebuje především maminku kecy tak pro mě je používání dudlíku v prvních dnech života prostě hloupost. Vzpomínám si, že v porodnici brečely děti ve dne v noci, když zrovna celý pokoj spal (tedy ta dětská část) a nebylo nic slyšet ani z vedlejších pokojů byly jsme u vytržení jaký je klid. Nikdo nikomu nic nevyčítal. Prostě se s tím počítalo, že děti brečí.
Takže na závěr: prostě jsem tím povídáním o dudlíku chtěla říct, že dávat mu ho proto, že se za to brečení v porodnici stydím nebo že jsem se jednu-dvě noci nevyspala mi připadá přinejmenším předčasné a u některých dětí to může snahu o kojení kazit.