taky jsem potěšena, že moje matka není v hromadění věcí sama. Jsem ráda, že se uchovaly knížky (i když mnohé zmizely a nikdo neví kam), tak např. Broučky, Ferdu mravence a jiné čte můj syn. Ferdu mravence čtou ve škole, já jsem byla hrdá, že jen dvě děti měli stejně staré vydání, ostatní děti se divily, že jsou ty knihy staré přes 30 let. Ale jinak... loni jsem pomáhala bratrovi trochu zlikvidovat skladiště.Matka nebyla delší dobu doma. Dovolila jsem si vyhodit roztrhané ponožky, šaty z roku jedna - navíc na někoho kdo má tak o 50kg víc než moje matka. Ze skříně jsme vyhodili věci po otci (oblečení, které nikdo nosit nechce - otec je 12 let mrtvý), tunu sáčků, tácku - vše se může hodit, i boty s rozbitou podrážkou. Najednou se objevili hračky, které se nedaly najít, pastelky, a jiné věci, které opravdu mohou sloužit. Nepřejte si vidět a hlavně slyšet co všechno nám matka řekla. (ve spíži měla pudinky, které prošly před 15 lety)zásoby cukru (malém jako malý supermaket, a to nezavařuje), paprika - ta už neměla ani barvu a cena ještě udaná v Kčs. V pokoji zmizely igelitky, dalo se tam pozvat návštěvu a nyní.... zase se pečlivě schovají tácky od zeleniny a malé jednorázové sáčky od rohlíků. Ale když se můj syn zeptá a chce vidět fotky (prababičky, dědečka, kterého nepoznal apod.) matka řekne - no víš já teď nevím, kde to je, snad jindy....Já už bohužel vím, že jindy bude až tady jednou moje matka nebude a my opravdu důkladně probereme tuny věcí. Což je škoda.