Ráda bych jen přidala kapičku do mlýna a potvrdila, že pohoda mamky je nade vše. Rodila jsem císařem, malou mi nepřiložili, přinesli ji až na mé opakované vyděšené žádosti večer v den porodu, rodila jsem ráno. Dali mi ji do ruky a dělej co umíš. K tomu mi navíc sestra řekla, že mám ploché bradavky a musím koupit kloboučky. Koupila jsem a nevěděla co s nimi. Dcerka se narodila velmi drobná ( 2830g), měla žloutenku a sát nezvládala. Nikdo mi nikdy neukázal a neporadil jak ji správně přiložit, jen mi ji donesli a nechali půl hodiny a já ji trápila a trápila špatným přikládáním a zbytečným pokusem o sání tam, kde nic nebylo. Nakonec do ní nacpali UM protože moc hubla. Probrečela jsem v porodnici noci, nechtěli nás pustit domů že nepřibíráme a po těch nekonečných pokusech o kojení malá neměla ani sílu pít UM. Začarovaný kruh. Nakonec s příšernými nervy se mi podařilo s pomocí noční sestry odsát odsávačkou trošku mlíčka a byla trochu naděje. Nakonec nás pustili domů plně na UM. Ty pohledy sester když jsem chodila prosit o ohřátí UM a po dotazu kolik jsme nakojili jsem sdělovala že nic nikdy nezapomenu. Po týdnu doma plně kojím. Koloběh odstříkání a přikládání zabral. Hlavně pohoda a pomoc manžela byla důležitá a dnes jsou dceři 2,5 měsíce a má skoro 6kg.( Navíc jsem prodělala zánět prsu s úbytkem mléka a přesto stále kojím). Takže bych ráda řekla, že všeho moc škodí. Byla bych tehdy uvítala každou radu s kojením, ale na druhou stranu když to nejde, tak to nejde a nejdůležitějsí je spokojená matka. Držím všem co mají problémy palce.