Každý jsme jiný (resp. jiná). Já vcelku nemám zkušenosti, kolem mě se pohybuje jen málo maminek s miminky, ale myslím, že něco jsem za tu dobu, co jednoho skřítka mám, pochopila. Moc a moc důležité je vnitřní pouto mezi maminkou a miminkem. Když je maminka v pohodě, odrazí se to i u miminka. Já měla štěstí - na pelhřimovskou (malou) porodnici i její personál vzpomínám moc ráda a doufám, že se tam vrátím. Radit s kojením mi moc nemuseli, malý se přisál v pohodě. O to těžší to bylo pro mě, když mi ve 4. týdnu pan doktor řekl, že malý málo přibývá a já mám přikrmovat. No, obrečela jsem to. Ne kvůli tomu, že "nepůjdu s dobou, která propaguje kojení", ale kvůli tomu, že se mi zdálo, že mě ten skřítek vlastně tolik nepotřebuje a že se tím tak trochu trhá to naše pouto. Je to těžké vylíčit, navíc je to dost iracionální. Byla jsem zoufalá, když Vítek mateřské mlíčko vyblinkal a chutnalo mu hlavně to "ošklivé umělé". Naštěstí mám kamarádku, která mi poradila, ať se jednoduše zkusím rozkojit. Že je to náročné na čas i na nervy, ale že jsem tady přece hlavně kvůli malému a všechno ostatní může jít stranou. V tu dobu v ordinaci "suplovala" paní doktorka, a ta mi poradila to samé. Znamenalo to do nekonečna přikládat (i když v prsou nic nebylo), pít každou volnou chvilku, pít i (pro mě odporný) čaj na podporu kojení. V mezičase (když únavou malý na delší dobu usnul) jsem zkoušela ty minizbytečky mléka, které tam zůstaly, hned po kojení odstříkat alespoň do lahvičky (nejlépe ve sprše s teplou vodou), aby se pak vytvořilo co nejvíc. A ejhle, skutečně začalo mléka příbývat - na základě nabídky a poptávky. Teď opět kojím plně, jsem šťastná a kojení vřele doporučuju - už jenom pro ty krásné chvilky plné blízkosti maminky a miminka. A laktační liga? Ta mi pomohla letáky a DVD, kde jsem zjistila, že moje přikládání asi skutečně nebylo nejlepší (i když se to neprojevilo hned), kamarádce z pokoje pak pomohli rozkojit se úplně (sestřičky v porodnici si už nevěděly rady). Neříkám, že kojení (a rozkojení se) je možné vždy, ale pokud to jde, stojí to za snahu (a někdy i překonání se). A ještě něco - s dudlíčkem je lepší to chvíli vydržet, my začali ve 3. týdnu a myslím, že to naše (špatné) kojení dost ovlivnilo. Navíc se vyplatí vybrat ten správný tvar. Přeju hodně zdaru a trpělivosti!