Stoprocentně souhlaslím s Magdou! Mám zkušenost s dítětem hodným i uřvaným, dlouho kojeným i nekojeným, dudlíkovým i nedudlíkovým. Větší mazel a pohodář byla a je i u nás rozhodně ta starší "téměř nekojená a dudlíková chudinka", pro kojení druhé dcery jsem si i přes dokonalou informovanost musela sáhnout skoro na dno, nicméně nakonec jsem se opravdu rozkojila a kojení nám vydrželo dlouho. Dudlík jsem mladší dceři kvůli obavě o kojení nabízela až v pátém měsíci, kdy už byl neustálý řev chování-nechování, psychicky neúnosný, bohužel bez úspěchu. Obě dcery ale byly a jsou úplně jiné, celková situace i můj zdravotní stav po jejich narození nesrovnatelné a nechápu, jakým právem tady někdo hodnotí, jestli jiná maminka udělala či neudělala dost pro kojení nebo třeba jestli je podání dudlíků jasnou známkou pohodlnosti a lenosti matky! Každá máma chce snad pro své dítě to nelepší a je jen a jen na ní, kam až je ochotná a v dané situaci schopná zajít. Dobrá máma neznamená přece jen dobrá kojná! (i když po přečtení některých příspěvků tady na rodince o tom občas dost pochybuji) S.