Prvního kluka jsem kojila do 14 měsíců a měl i dudlíka až do 2 let, trpěl kolikou,chtěl být neustále u prsu,tak jsmě ho naučili na dudlík, on ho přijal, problémy se spaním jsme měli do čtyř let, chodil za námi do postele, nechtěl večer usínat. Druhý syn je jiný,předpokládala jsem, že s kojením nebudou problémy, ale byly, snad jsem si málo věřila, po 10 dnech přestal přibývat na váze,spíš ubral, měl žloutenku,u kojení usínal, pak jsem odstříkávala a přikrmovala stříkačkou, ale stejně nepřibral,tak jsme ke kojení přidali Bebu, sice se najedl a přibíral, ale brečel pořád kvůli bolení bříška, na dudlíka si nezvykl,tak jsme pořídili šátek asi od 2 měsíců a byla to úleva pro moje záda a krk, v šátku se naučil usínat, v postýlce spí jen v noci, ve dne tam neusne a i když usne v šátku,tak při položení se vzbudí, zato od dvou měsíců spí téměř celou noc a je schopný usnout sám v postýlce, což první syn bez křiku nedokázal a mohla jsem dělat všechno možné. První dobře spal v kočárku, druhý kočárek přímo nesnášel,taky jsme ho nesla v náručí a kočárek tlačila před sebou, až teď je to lepší, spí v něm někdy i dvě hodiny. Takže každé dítě je jiné, je jenom třeba najít řešení, které vyhovuje jak dítěti tak matce, protože jsou děti, které jenom jí a spí a jiné které hodně brečí. /To někteří lidé z mého okolí nemohou pochopit,hlavně tchýně, že ho pořád chovám,že nechce spát v kočárku, kdyby to nepotřeboval,tak to asi nedělám, je zvyklá,že děti její dcery byly hodné,jedly a spaly, a myslí si,že já je rozmazluju, při kojení prvního syna,který trpěl kolikou přišla v šesti týdnech s krajícem chleba,že prý ho trápíme hlady,to už mi došla trpělivost a vyhodila jsem ji,potřebovala jsem povzbudit a ne tohle, možná proto, že jsem si podruhé nevěřila,tak jsme kojení nezvládli,byla jsem dost ve stresu, ale kojíme pořád, i když dáváme Bebu a příkrmy a dost těžko jsem se s tím vyrovnávala./