Když byly naše holky malé (od narození tak do 3 let), zavedla jsem jim notýsky, kam jsem psala takové ty "běžné" věci jako kdy se usmály, otočily, posadily, postavily. Kdy měly nějakou neoc a jako braly léky. Tyto záznamy nám později i pomohly při dalších onemocněních....
ale kromě tohoto jsem jim tam nalepila i pramínek vlasů, když jsme "zkracovaly", mají tam vlepený první vypadlý zub a pár fotografií - zejména z narozenin a jiných "významných" dní.
Později si začaly vést svoje sešity samy. Tam už nebylo zajímavé kolik měří a váží, ale vlepují si tam lístky z kina nebo divadla (dnes si už i napíší, jak se jim tento kulturní zážitek líbil), když jedeme na výlet přidají vstupenku, nechají si dát razítko a připíší, kolik jsme ušli kilometrů.... Je to takový "wanderbůch", jaký si vedou turisté, ale kombinovaný i s kulturními prožitky nebo fotografií třídy ze závěru školního roku. Listováním těmito sešity si vybavují spoustu zážitků.
Co se místa týká - žijeme 4 lidi ve 2+1, takžře zbytečného místa moc není. Každá má jednu zásuvku, ve které má kromě těchto sešitů uložené i své fotoalbum a složku s obrázky a výkresy už od mala (vždy, když nám je na konci šk. roku paní učitelka poslala, prošli jsme je a z každého roku nechaly 3 - 5 "nejdůležitějších" obrázků).
Vzhledem k tomu, že babičku máme skoro 300 km. Když k nám někdy zavítá, tak většinou dojde k tomu, že jedna či druhá holka začne mluvit o něčem, co během cca 1/4 roku, kdy se neviděly, prožila. Pak vystartuje, doběhne pro sešit a už babičku provádí zážitky, na kterých se pro velkou vzdálenost nemohla přímo podílet..... Holky si tak tvoří už "vlastní dějiny", kterými jednou budou provádět svoje děti....
Simča