Jsem maminkou sice jen 8 měsíců, ale musím přiznat, že i já mám někdy pocit, že je to můj muž, kdo dokáže naší dcerku jediným gestem rozesmát, na koho se culí, jen ho vidí a ke komu natahuje ručičky jakmile se ochomejtne okolo ní ... Můj manžel sice tvrdí, že je to tím, že mě vidí celý den a jeho jen ráno a večer, ale já si myslím, že je to i tím, že on se dokáže zasmát tomu, když je malá celá pobryndaná od přesnídávky a máchá si v ní ručičky, zatímco já už přemýslím nad tím, zda to půjde z těch šatiček vyprat ..., on je ten, komu tečou slzy smíchu, když ho malá počůrá (ještě lépe i pokaká) a mě napadá, že tu košili má na sobě čistou jen dvě hodiny ..., on je ten, kdo se s ní koupe, dokud nemají oba na prstech "koupánky", zatímco já šilhám po hodinách, jestli už není pozdě .... Je mi moc dobře, když je dva takhle vidím spolu a jsou to chvíle, kdy i já se dokážu v tom kolotoči zastavit a uvědomit si, jaký je to dar, že mám tak šťastou dcerku a tak báječného manžela ... Asi navždy už budu ta zodpovědná, důsledná a možná i přísná a proto si myslím, že je to moc dobře, že máme pro své děti tatínky, kteří to "vyrovnávají" a naše dcery je za to bezmezně milují ...
Gábina