Na konci listopadu 2006 do naší rodiny přibyl další člen – tentokrát holčička. Oba kluky jsem rodila rovněž v Neratovicích a byla jsem moc spokojená (viz mé příspěvky níže). Naší holčičce se moc nechtělo na svět, narodila se až 16. den po termínu, takže jsem velmi ocenila, že mě pan primář nechal "tak dlouho" přenášet a porod mohl proběhnou spontáně a hladce. Od doby před téměř 6 lety, kdy jsem v Neratovicích rodila poprvé, se hodně personálu vyměnilo a některé věci se změnily. Podle mé subjektivní zkušenosti se zlepšila porodní péče. Tentokrát jsem měla u porodu nejdřívě asistentku Miladu a poté během samotného porodu Věru, obě byly báječné. Konečně jsem nemusela několikrát opakovat, že tišící prostředky opravdu nechci atd.... Co z mého pohledu v Neratovicích trochu stagnuje je dětské. Sestry jsou moc milé a většinou dokáží dobře poradit. Trochu mě mrzí, že hodně z nich stále jede v zaběhaných kolejích. Např.: Mia měla skoro 4 kila, první den samozřejmě ubyla na váze a sestry by mi hned dávaly glukózu, což považuji za naprosto zbytečné. Je ale pravda, že stačilo jednou říci důrazně ne a měla jsem pokoj. Otázkou je, kolik maminek, zejména prvorodiček, to skutečně udělá. Na dětském oddělení je takových "maličkostí" více. Ideálním řešením by pro mě byl ambulantní porod – při jedné vizitě jsem navrhla, že by to mohli zavést, ale nesetkalo se to s přílišným pochopením... Celkově vzato jsem ale byla v Neratovích vždy spokojená.