Tak jsem si myslela, že naše holčička je náročné dítě a ono to jde ještě hůř. My jsem měli to štěstí, že v noci jakž takž spala, ale jinak to byl děs. Ve dne jenom brečela, občas usnula a pak začala znovu. Usínala po vysilujícím řevu a nepřetržitém chování tak mezi desátou a jedenáctou. Chování nezabíralo, a pak jsme zjistili, že pomůže zapnout vedle ní fen. Nevím proč, ale ten zvuk jí uklidňuje a ještě teď jí tak občas uspávám. Měli jsme to zpestřené tím, že dělala problémy s pitím, takže každé kojení bylo trauma pro ni i pro mně, a o odříhnutím ani nemluvím. Přeju ti hodně štěstí, klidu a trpělivosti (někdy jsem měla pocit, že mít dítě bylo to nehorší rozhodnutí v životě - a to jsem byla na umělém oplodnění a moc jsem to chtěla). U nás to nejhorší přešlo asi kolem osmého, devátého týdne a rozhodně už nelituju. Do teď je ale dost náročná na moji pozornost, ale to už je v podstatě v pohodě.
Milka