Milé snažilky
Patřím mezi vás.Také jsem si myslela,že přijít do jiného stavu je velmi jednoduché,ale opak se stal pravdou :-(.S přítelem se snažíme osm měsíců a mám pocit že to trvá věčnost a že zrovna mě se tento zázrak přírody vyhýbá jako čert kříži a že zrovna já nebudu mít nikdy to štěstí nosit dítě pod srdíčkem a radovat se z něj po celý svůj život.Ale když si přečtu pár vašich článků tak si říkám,že na tom nejsem vůbec špatně,protože některé z vás na dítě čekají třeba i tři roky!A nedokážu si představit,že bych tak dlouho čekala i já!Od srpna beru hormony na otěhotnění,ale zatím bez výsledku tak bych se na to možná měla vykašlat a nechat to na přírodě,ale člověk si vždy řekne co když to tento měsíc vyjde??Co když to s hormony půjde lépe?Pomáhám si kyselinou listovou a užívám Calibrum babyplan a měřím si teplotu.Prstíkovou metodu jsem už také vyzkoušela,ale asi na to nemám šikovné prstíčky :-(.Snažím se na to nemyslet,ale nejde to tak jak bych chtěla,vždyť to všechny znáte.A prý,když na to budu pořád myslet tak se mi to nikdy nepodaří.Všechny moje kamarádky už mají dávno děti nebo právě otěhotněly aniž by to tak moc chtěly tak jako já a tak jen tiše závidím,ale samozřejmě jim to také přeji.Snad se mi to také brzo podaří a moc by mě mrzelo kdyby mi to někdo záviděl nebo nepřál.Všem snažilkám přeji hodně štěstí a držím palečky