Ahojky, chtěla jsem jenom dodat k poslednímu příspěvku, že psychika dělá hodně. Toužila jsem po miminku už dlouho (něco přes dva roky). Na podzim r. 2002 mi paní doktorka řekla že si dáme pauzu do jara od všech prášků a měření teploty a že na jaře mi dá nové přášky s hormony na otěhotnění. V práci jsem navíc dostala nabídku na profesní růst a tak jak jsem na to na jeden měsíc zapoměla a snažila jsem se pracovně vyšplhat nahoru - neměla jsem každé ráno povinnost měřit si teplotu a brát vitamíny a přášky s hormony tak jsem nějak zapoměla na těhotenství....no a jak to dopadlo? Za měsíc a půl mi doktorka ukázala na ultrazvuku MOJE miminko a řekla "tak to je ten Váš drobeček. Byl to úžasný pocit, hlavně proto že jsem to dokázala bez prášků a vitamínů. Jenomže teď se snažíme už tři roky o druhé a nejde to. Proč? To neví ani doktorka. Přitom si byla jistá že po prvním to jde líp.....no asi ne. Tak holky hlavy vzhůru, když to nejmíň čekáte přijde i zázrak (nebo miminko) Janina