Tak to je krásný, a jsem přesvědčená o tom, že psychika dělá víc než půlku úspěchu či neúspěchu - ale holky, jak jen to udělat, aby na to člověk nemyslel? To je to nejtěžší... za den si na to vzpomenu asi stokrát, a i když si říkám "vždyť je to jedno, tak to přijde později"... pořád čekám, pořád si říkám "tenhle měsíc snad" a pak čekám jak to dopadne. Ve dvaceti jsem z toho měla hrůzu, v pětadvaceti jsem to odkládala, no a teď, v jednatřiceti se mi honí hlavou, jestli jsem něco neprošvihla.. Ale snad ne, protože toho pravýho jsem našla stejně až po třicítce :-)) V.