Vážený pane doktore, velmi si cením toho, že někdo z „nepřátelského tábora“ (jak, bohužel, velká část rodiček vás porodníky vnímá) je ochoten účastnit se diskuse, která je vedena ve znamení kritiky (mnohdy vskutku a bohužel i spravedlivě zdrcující). Že onen nejvíce kritizovaný problém přístupu k porodu spočívá v lidech, je zřejmé, stejně jako to, že dochází k postupnému tání a „k mírnému pokroku v mezích zákona“.
Myslím, že mnoho ženám je jedno, bude-li u jejich porodu přítomen lékař/ka nebo porodní asistentka. Jde spíše o to, jak se budou chovat, budou-li pro rodičku zdrojem důvěry, nebo naopak stresovým faktorem (u kobyl a krav, jak známo, ve stresu je porod přerušen a pokračuje, až když je zvíře v pohodě – u žen se to řeší sekcí…).
Píšete, že Vrchlabí nabízí „alternativní“ porody (alternativa = jiná cesta, tj. jiná vedle té „přirozené“ – z tohoto hlediska jsou pak „alternativními“ porody spíše ty „tradiční“ :)))) proto, aby přitáhlo klientelu, a tedy peníze. Nejsem lékařka, ale jak jsem pochopila, lékaři a nemocnice dostávají své „body“ za jednotlivé úkony. Je tedy zřejmé, že porod, který se skládá z několika infuzí, nástřihu, šití atd. musí být bodově ohodnocen mnohem lépe než ten, kdy porodník v pro něj nevýhodné pozici (vkleče shrben před ženou rodící na stoličce aj.) stráví u porodu sice mnohem více času, avšak neprovede ony „tradiční“ kroky, které pojišťovny umějí taxativně ohodnotit. Z tohoto pohledu by vrchlabská porodnice musela mít klientelu množstvím odpovídající nejméně Apolináři, aby ji bylo možno považovat za „lukrativní“. Narážíte-li na několik „nadstandardních „pokojů, které nabízí, vězte, že příplatky za ně putují nejprve na ústředí celé nemocnice, tam jsou „spravedlivě přerozděleny“ a zpátky do porodnice jde minimum. Co se „super personálu“ týče, rozhodně není za své (oproti pražským zvykům nadstandardní) služby nijak výjimečně honorován – vzhledem k tomu, že tato nemocnice není státní, neplynou do ní žádné dotace, a i platy tedy musejí být stlačeny co nejníže… Myslím, že zde jde o učebnicový příklad toho, že opravdu všechno je v lidech…
Chápu, že hliněné rigidní kolosy pražských porodnic budou mít i při klesající porodnosti dostatek svých „pacientek“, které budou v mnoha případech spokojené (že porod přežily :)))). Doufám však že pokrok, byť zde zřejmě velmi pomalý, půjde směrem: „těhotenství není nemoc“ a „tím, kdo zde rodí, je matka, nikoli lékař“.
Většina maminek, které zde něco kritizují, se vyjadřuje v duchu, že „byly porozeny“ nebo přímo „okradeny o porod“ a přirovnávají tento zážitek (i já jsem měla ve vaší porodnici podobný pocit) ke znásilnění, jakkoli by mělo jít o jeden z nejšťastnějších okamžiků v jejich životě.
Přijde-li k vám žena žádající epidurál, bez diskuse jí vyhovíte, proč ale není možné vyhovět ženě, která veškeré NADBYTEČNÉ zásahy do SVÉHO porodu odmítá…
Vždyť my přece nechceme nic zvláštního, ba právě že my „nechceme nic zvláštního“. Je opravdu tolik složité nechat zdravou ženu přirozeně porodit? Dříve se také rodilo bez všech těch „nemocničních vymožeností“ a naše existence je důkazem, že sem tam některá matka občas dokonce i přežila…
Všem nám přece jde o to, aby si z porodnice mohla zdravá maminka odnést zdravé miminko, škoda jen, že to z vnějšího pohledu vypadá spíše jako bitva, než jako spolupráce…