Před čtyřmi lety jsem ležela na neurologii s podezřením na RS. Na základě všech vyšetření (odběr mozkom. moku, MR, EVP atd.) mi RS nebyla diagnostikována. V prosinci 2006 jsem pět dnů prozvracela v kuse a když jsem nebyla schopná vstát z postele, tak už jsem se nechala odvézt do nemocnice. Tentokrát jsem RS neunikla. Všechna vyšetření byla pozitivní. Dozvěděla jsem, že ataky u RS mají různé podoby. Vrátila jsem se do práce a souhlasím s tím, že je to dobrá věc. Nemáte čas myslet na svou nemoc. Když přijdu z práce domů, tak na mě čeká devítiletá holčička a my spolu čekáme až přijde z práce manžel. Nepopírám, že jsem někdy také unavená, ale už vím, že se musím šetřit a že když budu v pohodě já, bude i má rodina. Vím, že to bude znít jako fráze, ale RS mi dala nový pohled na život. Bohužel můj tatínek má od listopadu loňského roku leukémii a od té doby vím, že RS je sice nevyléčitelná, ale není smrtelná. Bojujte, stojí to za to!!!