Souhlasím s autorkou článku. Já sama se dostala do spárů "baby-friendly-hospital" porodnice a už bych to zažít taky nechtěla. Myslím, že fanatismus na kojení je tam způsobený i tím, že procento rozkojených matek je určitým ukazatelme při hodnocení - možná personálu? možná i právě při získání a udržení tohoto titulu pro nemocnici.
Každopádně taková věda, jaká se teď dělá z toho, jestli se kojení povede nebo ne...příšerné...vzato selským rozumem - je důležitější, aby se kojilo za každou cenu - přes bolest matky, hubnutí a koliky dítěte, jeho celkového neprospívání, stres a pláč obou - nebo je důležitější, aby dítě prospívalo v pohodě a matka byla taky v pohodě?? Někdy mám dojem, že MOMentálně u nás v republice vládne fanatismus - at se radši matka úplně vydeptá a vyčerpá do dna a dítě řve nespokojeností, hlavně když se nepoužije UM.

Přitom v nemocnicích přístup při kojení od sester je naprosto opačný, než jak by to mělo jít podle přírody. Dříve - šestinedělka odpočívala, sousedky pomáhaly, nosili i jídlo, ona polehávala, bez stresu, věnovala se dítěti, domovské, bezpečné prostředí, nikdo jí nestresoval dotazy - už máte mlíko? Natož aby jí tahal za bradavky atd..byla zachována přirozená intimita.Taky bylo samozřejmé, že matka byla s dítětem v kontaktu už od počátku a že si ho přikládala podle potřeb dítěte...ne podle harmonogramu..

Dneska? šestinedělky si v nemocnici neodpočinou /pokoje po dvou, třech, řev více dětí, tzv. rooming-in, který je sice snesitelný po normálním porodu, ale ne po komplikacích, nebo císaři, kdy se žena sotva plazí, natože aby se byla schopná postarat o dítě, neustálé vyrušování personálu, alespoň v nemocnici, kde já byla, chodily třeba jen uklízečky 3-4 denně, protože každá měla na starosti něco - jedna koše, druhá podlahu, třetí poličky..., taky v nemocnici dávali nadýmavá jídla, takže děti a matky bolení břicha - to je taky podpora kojení... - tedy odpočinek a zotavení veškerý žádný, o bezpečném prostředí nelze mluvit. Pokud je dítě v inkubátoru nebo matka po císaři, ne všude je samozřejmostí, že personál zprostředkuje kontakt s dítětem třeba i od začátku, ale podle aktuálního stavu matky - jak se cítí - často dítě ženě po císaři není nošeno na přikládání, o tříhodinových intervalech v krmení ani nemluvě - nepřirozené, proti přírodě...

A tak si myslím, že veškerá informační masáž směřuje k tomu, aby se žena, která zatím nemá mléko z toho skoro psychicky zhroutila. Všechno je tak odlidštěné a neladící s přírodou.
Já jsem za to kojení zkusit - přirozenou cestou, bez násilí /ne nadarmo spousta žen říká, že se rozkojily až po příchodu z porodnice/, ale pokud to má být za cenu velkého utrpení matky nebo dítěte, tak radši přejít na UM. Mimochodem kojení je fantastické hlavně kvůli pocitům - hormony, sepětí matky a dítěte, ale i UM má výhody - děti nemají tolik koliky atd...